[158]číslo strany rukopisulučil. A tu jeho jednú ranú zabil a ta jabla[469]podtrženo Hankou, in margine různočtení „iablka“ pobrav, přěd Piláta nesl a jemu[pd]jemu] giemu vše, kak sě jemu přihodilo, vypravil. Potom k večeru Rubína v sadu ležiec nalezše umrla, mněli, by náhlú smrtí umřěl.
A zatiem Pilát po některých dnech Rubínovú za Judášě vdal. A tu diábel dvuojie[470]zde opět zapsáno dvé, neškrtnuto zlé zpósobil. Jedno[pe]Jedno] giedno zlé, ež otcě zabil, druhé zlé, ež mateř pojal. A když tak spolu s mateří jako s manželkú bydlésta, počě Ciborea v jednu[pf]jednu] giednu hodinu truchlú myslí vzdychati. A když jie Judáš otáza, proč by tak těžcě vzdychala, odpověděla jemu a řkúc: Nevelíš mi vzdychati, a já, nebožička, ze všěch žen nesčastná[pg]nesčastná] nezczaſtna, nalezla jsem sě prostřěd všeho hoře. Jměla jsem jedno[ph]jedno] giedno dietě, i tož jsem musila u moře uvrci. Jměla jsem milého hospodářě, toho jsem v sadu umřěvše nalezla. A ješče k méj žalosti Pilát mi násilé učinil, žalost k žalosti přičinil, mě, smutnú ženu, za tě bezděky vdal. A když ona jemu o svém dietěti všecko pořád rozpravila, najprvé kak jest o něm hrozné viděnie jměla, proněžto jeho u moře u pleteném osudí uvrci musila, tehda jí Judáš počě také vše pořád praviti, kak sě jemu z mladosti až do toho dne přihodilo. Pro nižto řěč oba poznasta, ež Judáš vlastnieho otcě zabiv, svú vlastní mateř sobě za ženu pojal. V tu hodinu počě Ciborea Judášovi raditi a řkúc: Synu mój přěnesčastný[pi]přěnesčastný] przienezczaſtny, nic jiného neumějiť raditi, než vstana jdiž k Jezukristu, jenž tyto časy po světu chodí, veliké divy činí a lidem hřiechy otpóščie. Toho Judáš uposlúchav, vstav i šel k Jezukristu. Jehožto Jezus Kristus přijem, apoštolem
