jmé[142]číslo strany rukopisuno bylo Eufrodozia. A ta devět dcer nepoctivých jmějieše, zda by kterým činem[lp]činem] czinenem mohly ji na pohanskú vieru přěmluviti. A když jie počěchu, mnoho dobrého slibujíc a rozličně hroziec, namlúvati, jimžto svatá Háta otpověděvši, vecě: Má mysl jest u mém milém Jezukristu potvrzena a vašě slova jako vietr jsú a mne s mého ustavičenstvie pohnúti nemohú. To řekši svatá Háta, za obyčěj plakáše, žádajíc pro Jezukrista svú krev proliti.
A zatiem ta zlá Eufrodizia uzřěvši, ež jie nemóže[432]původně zapsáno „nemoz“, chybějící „e“ nadepsáno samotným písařem (?) přěmluviti, Quincianovi súdci pověděla a řkúc: Snadnějie by tvrdý kámen obměkčil, něž tuto dievku od křesťanské[lq]křesťanské] krzieſtyanſke viery obrátil. To Quincianus[433]Quincianus: kquincianus uslyšav, kázav ji přěd sě přivésti, otázal jie a řka: Kakého jsi stavu, dievko? Jemužto ona otpovědě a řkúc: Znamenitého jsem rodu, jakžto mój národ svědčí. K niejžto Quincianus vecě: Když jsi tak znamenitého rodu, proč sě tak sprostně jako porobenú dievkú ukazuješ? K tomu ona vecě: Jež[lr]Jež] Giez jsem služebnicě Jezukristova, proto sě porobenú služebnicí ukazuji. K niejžto Quincianus vecě: Vol sobě, které chceš, anebo sě našim buohóm modl, anebo mnoho nad sebú trýzni trpěti musíš. K němužto svatá Háta vecě: Buď takež žena tvá jako jest byla Venus, bohyni tvá, a ty buď takež jako tvuoj buoh Jupiter! Z toho sě Quincianus rozhněvav, kázal ji po líci bíti a řka: Neslušie tobě proti súdci protivné řěči mluviti. K tomu svatá Háta vecě: Divné mi jest do tebe, ež, jsa muž smyslný, k téjs
