přivé[134]číslo strany rukopisusti i otázal jeho a řka: Ignací, proč muoj lid na křesťanskú[kc]křesťanskú] krzieſtyanſku vieru obraciješ? K němužto svatý Ignacius vecě: A já bych rád i tě k Jezukristu obrátil. K němužto ciesař vecě: Vzdaj obět našim buohóm a učini tě starostú nad kněží. K tomu[kd]tomu] tom svatý Ignacius vecě: Já od tebe povýšenie nežádaji, učiň ze mne, co chceš, mne u vieřě neproměníš! Tehda ciesař kázal bičovati a jeho boky železnými klikami zedrati[ke]zedrati] zedraly a potom jeho rány ostrým kamením strúhati. A když na to nic svatý Ignacius nepotbal, kázal horúcie uhlé prospúc, buosýma nohama po uhlí choditi. A potom kázal jeho železnými hřebeny dráti a jeho rány suolí třieti. V těch ve všěch mukách svatý Ignacius bez přěstánie Jezukrista vzýváše. Proněžto ti, ješto jeho mučiechu, otázali jeho a řkúc: Proč to jmě tak často jmenuješ? K tomu svatý Ignacius vecě: Nebo to jmě přěmilé u mém srdci jest napsáno, proto jeho nemohu mlčěti, ale až do smrti ohlašovati. Potom, když svatý Ignacius mnoho velikých múk trpěv, skončal, tehda ti jistí, ješto od něho biechu slyšěli, ež to svaté jmě v srdci jměl napsáno, srdce z jeho[kf]jeho] gieho těla vyněmše, chtiec toho pokusiti, napoly to srdce rozřězavše, nalezli, ano po všem srdci to svaté jmě Jezus Kristus zlatými slovy napsáno. Proněžto veliké množstvie pohanuov křesťanskú[kg]křesťanskú] krzieſtyanſku vieru přijemše, buohu sě dostali. Amen.
Tuto sě počíná ot svaté královny očiščenie, ješto slóve Hromnic[425]in margine mladší rukou: Na Hromnic
Dnešnieho dne slavný hod svaté královny, česky[kh]česky] czieſki slóve Hromnic. A to jmě odtad jest počátek
