nepřátel obrání. To viděnie ten pústeník viděv, vstav, do domu té paní Ciliny přišed, svej viděnie jiej pověděl. Jemužto ona proto, ež stará bieše, když nevěřila, ten pústeník k niej vecě: Věz to, ež to, což sem řekl, tak sě stane. A to tobě znamenie, když to dietě otchováš mlékem tvých prsí, moji oči skropíš a inhed mně zrak navrátíš. A když to všecko, jakž byl ten pústeník řekl, stalo sě, svatý Remigius, když k svým letóm přišel, kdež mohl, od světa sě vzdaloval. A zatiem když dvadcěti let vstáři byl, v tom biskupství, ješto Remiš sluove, arcibiskupem ote všie obcě zvuolen. Těch časuov Clodoneus králem u franskéj zemi bieše, ten král u pohanskéj vieřě jsa, velmi nábožnú královú křesťanku jmějieše, a ta jeho nikakž na křesťanskú vieru obrátiti nemuožieše. A když jednú veliká vojska z německých zemí do franskéj země tiehnieše, král Clodoneus buohu křesťanskému slib učinil, pomohl li by jemu od těch Němcuov, chtěl by křesťanskú vieru přijieti. A když sě jemu podlé všie vuole jeho vedlo, tehda inhed nad nimi mocně svítěziv, k svatému Remigiovi šel, na něm svatého krstu nábožně poprosiv. Jehožto když k křtidlnici přivedli, nikdiež svatého křižma nenalezli. Zatiem poletě holub, nesa na hrdle křižmařík s svatým křižmem. Jenžto vzem svatý Remigius, krále pokřstiv pomazal. A ten křižmář chovají kanovníci v tom městě Remiš až do dnešnieho dne a z toho křižmářě