nepřá[90]číslo strany rukopisutel obrání. To viděnie ten pústeník[338]zapsáno jinou, soudobou rukou na razuře; Hankovou rukou různočtení „przizednik“ viděv, vstav, do domu té paní Ciliny přišed, svej viděnie jiej pověděl. Jemužto ona proto, ež stará bieše, když nevěřila[339]původně zapsáno „newierzy“, „la“ zapsáno jinou soudobou rukou in margine, ten pústeník[340]zapsáno jinou, soudobou rukou in margine; Hankovou rukou různočtení „przizednik“ k niej vecě: Věz to, ež to, což sem řekl, tak sě stane. A to tobě znamenie, když to dietě otchováš mlékem tvých prsí, moji oči skropíš a inhed mně zrak navrátíš. A když to všecko, jakž byl ten pústeník[341]zapsáno jinou, soudobou rukou in margine, in margine Hankovou rukou varianta „przizednik“ řekl, stalo sě, svatý Remigius, když k svým letóm přišel, kdež mohl, od světa sě vzdaloval. A zatiem když dvadcěti let vstáři byl, v tom biskupství, ješto Remiš sluove, arcibiskupem ote všie obcě zvuolen. Těch časuov Clodoneus králem u franskéj zemi bieše, ten král u pohanskéj vieřě jsa, velmi nábožnú královú křesťanku[hk]křesťanku] krzieſtyanku jmějieše, a ta jeho nikakž na křesťanskú[hl]křesťanskú] krzieſtyanſku vieru obrátiti nemuožieše. A když jednú veliká vojska z německých zemí do franskéj země tiehnieše, král Clodoneus buohu křesťanskému[hm]křesťanskému] krzieſtyanſkemu slib učinil[342]původně zapsáno „vczyny“, „-l“ nadepsáno jinou, soudobou rukou, pomohl li by jemu od těch Němcuov, chtěl by křesťanskú[hn]křesťanskú] krzyeſtyanſku vieru přijieti. A když sě jemu podlé všie vuole jeho vedlo, tehda inhed nad nimi mocně svítěziv, k svatému Remigiovi šel, na něm svatého krstu nábožně poprosiv. Jehožto když k křtidlnici přivedli, nikdiež svatého křižma nenalezli[343]původně zapsáno „nenalez“, „-ly“, zapsáno jinou, soudobou rukou in margine. Zatiem poletě holub, nesa na hrdle křižmařík s svatým křižmem. Jenžto vzem svatý Remigius, krále pokřstiv pomazal. A ten křižmář chovají kanovníci v tom městě Remiš až do dnešnieho dne a z toho křižmářě