Život svatého Felicie
Svatý Felix byl přěd buohem velkého dóstojenstvie a od pohanuov veliké protivenstvie trpěl. A kolikrát přěd pohanské modly vozen, jakž brzo na ně svatý Felix podul, tak inhed padnúc, ty modly sě zlámachu. A když jednú slovo buožie zřějmě kázáše, počěchu jeho pohani hledati. To on vzvěděv, mezi jednu stěnu vstúpiv, sě skryl. A inhed buožím divem paúci tak jeho spřědu zakryli svými paučinami, až jeho nikte nalézti nemohl. A potom odtad vyšed, tři měsiecě u jedné vdovy sě tajil, ot niežto pokrm měl, avšak jiej těch všěch dní v tvář nevezřěl. Potom po některých časiech svatý Felix skonal a přěd Řím tu, ješto slóve Pincis, pochován.
Jměl jest také svatý Felix bratra druhého, jemužto také řekli Felix, toho také k svým modlám bezděčiechu. Jimžto on vecě: Nechajť mne, pójdu li tam přěd vašě modly a na ně podmu jako mój bratr, rozbijí sě vaši buohové. Jednoho času také pohanský biskup přišed k němu, vecě: Otče svatý, aj toť buoh mój, jakž uzřěl, a ty k němu jdeš, taktě inhed pryč běžal. Jehožto když smy otázali: Proč pryč běžíš?, nám odpověděl a řka: Svatosti toho otcě svatého nemohu trpěti. A protož, otče svatý, když sě tebe mój buoh bojí, velím viece já mám sě tebe báti. Jehožto svatý Felix svatéj vieřě naučiv pokřstil. A když pohani v jeden čas svéj modle sě modléchu, svatý Felix, držě v svéj rucě list, na němžto Páteř bieše napsal, přěd tu modlu přědstúpiv, vecě: Jest li toto pravý buoh, pověz mně, co já tuto v rucě držím. Jemužto když ta modla odpověděti nemohla, všickni sě pohané
