poslúchajž, a co uslyšíš, to mi přída pověz. A když kaplan tak, jakž mu bylo přikázáno, učinil, vrátiv sě zasě, k němu pověděl a řka: Slyšal sem měscké hlasy, ani huhlí. A to řek ten kaplan, počě sedě bdieti, čakaje svatého otcě skonánie. Jemužto opět ven vyníti kázal a což by vně uslyšal, aby vrátě sě pověděl. Tehda ten kněz vyšed, zasě sě vrátiv, ež nic neuslyšal, pověděl. V tu hodinu stkvúcie světlost přišedši, svatého Hilaria obklíčila tak, ež ten kněz pro velikú světlost naň hlédati nemožieše. A ta světlost v tu hodinu inhed zmisala, když svatý Hilarius skončal. To sě dálo po božiem narození tři sta a čtyřidcěti let za Konstantina ciesařě.
Život svatého Macharia opata tuto
Svatý Macharius opat vyšed s púščě i jal sě přěbývati v roviech, ješto někda pohani byli pochováni. A v těch roviech často spáše, a jednú vytáh tělo pohanské, hlavě založil miesto podušky. Tehda diábli, chtiec jeho uděsiti, v noci voláchu pod ženským jménem a řkúce: Poď, poď s námi do lázní. A druhý diábel jako z toho umřělého pod jeho hlavú a řka: Nemohuť jíti, založilť mě hlavě tento. Těch sě hlasuov otec svatý nic nelekl, ale pěstí toho těla ponucije a řka: Vstaň, muožeš li, jdi! To diáblové slyšiece, pryč běžiece, voláchu a řkúc: Svítězils nad námi, otče svatý, Macharí. A to sě tak píše, ež když jednú svatý Macharius k svéj komořě jdieše, utkal jeho diábel, nesa srp v rucě, jímžto když chtěl otcě svatého uraziti, i nemohl a v tu dobu vecě: Ó, co já zlého trpím pro tě, a nemohu ostati proti tobě, avšak vše též čini jako ty. Ty sě postíš, a já nikda nejiem.
