Bdíš, a já nikda nespím. Na jediném mě přěmáháš, tvá pokora, ta proti mně vítězí.
Jednú svatý Macharius velikým pokušením byl obtiežen. Jemužto chtě odolati, veliký pytel pieska nasypav, na plecí pozdvih, po lesu nosil. Jehožto jeden buohobuojný člověk utkav jménem Teozebius, k němu vecě: Otče, proč to břiemě nosíš? K tomu svatý Macharius vecě: Držím toho, jenž mě trudí. Jednú také svatý Macharius jda, utkal diábla v člověčí postavě, an jde u plátněném, v zedraném rúšě a skrzě každú dieru v rúšě prodřěnú vyskýtáše sě osudíčko k tomu podobné, jako víno a vuodu k uoltáři nosie, ješto ampula sluove. Jehožto když svatý Macharius otázal: Kam jdeš a proč toliko ampul neseš? K tomu diábel otpovědě: Nesuť hřiechy bratří a všelikým lidem. Ač sě jedno jednomu neslíbí, ale dám jemu druhé i třetie, dokadž jeho sobě i otvoří.
Také těch časuov svatý Macharius po púšči chodě, nalezl jednu umrlčí hlavu, nad nížto sě buohu pomodliv, otázal, čie by hlava byla. Tehdy hlava otpovědě: Byla sem hlava jednoho pohana. K niežto Macharius vecě: A kdež jest tvá dušě? Ona otpovědě: Má dušě jest u pekle. A když jie svatý Macharius otáza, hluboko li u pekle, jako jest ot země do nebe, a když jie svatý Macharius otáza: Jest li kto hlúbe než ty? Ta hlava odpovědě: Židovské dušě jsú hlúbe, ale zlých křesťanóv dušě jsú najhlúbe. A to jest proto, jež drahé krve prolitie Jezukristovy pro ně prolité vděčni nebyvše, na světě neprávě bydlivše, v hřiešě umřěli, a proto sú sě črtu dostali. Potom svatý Macharius skončal a buohu sě dosta. Amen
