jiejžto jmě Theodora bylo, na vieru bieše obrátil, jie v svatéj čistotě. To sobě těžcě Sizinius na mysl vzem, po svéj hospodyni do kostela tajně šel, chtě vzvěděti, proč by ona tak často do kostela vcházala. To svatý Kliment uznamenav, buohu sě pomodlil, a jakž všickni křestěné vecěchu amen, tak inhed Sizinius ohlechl i oslnul. Proněžto inhed, vida sě tak slepa i hlucha, k svým panošiem vecě: Náhle vyveďte mě ven! Jehožto panošě ujemše, počěchu s ním po kostele blúditi, kakž kuoli po světlém dni, dřvi nalézti nemohúce. Tehda Theodora, jě blúdiec nalesši, bojieci sě, aby ji uzřiec nepoznali, jich sě pokryla. Avšak po maléj hodině k nim přistúpivši, jich otáza a řkúc: Co tuto činíte? Jiežto panošě odpověděchu: Náš pán, ež chce viděti a slyšěti to, ješto jemu neslušie, ohlechl i oslnul jest. V tu hodinu ona sě na modlitvu oddavši, buoha poprosila, aby jejie hospodář odtad vyšel. A po téj modlitvě promluvi k jeho sluhám a řkúc: Vstanúc veďtež svého pána domuov. A když odtad pryč otjidú, tehda Theodora vše, kak sě přihodilo, svatému Klimentu pověděvši, jeho poprosila, aby k jejie hospodářovi k Siziniovi došel.
Na tom ji svatý Kliment uslyšav, k němu šel i nalezl jeho, an hlédajě nic nevidí ani slyší. A jakž sě svatý Kliment k buohu zaň pomodlil, tak inhed Sizinius uslyšav i prozřěl. A když svatého Klimenta, an podlé jeho panie stojí, uzřěl,
