ež mužie v třieslech úpast trpěti budú a ženy všěcky volavy. A tak sě jest stalo, ež v téj vsi všěckni tu biedu trpěli jsú mnoho časuov, až jeliž král Karel odtad jě rozehnal. Potom pak svatý Remigius umřěl a pochován, divně jeho svaté tělo od andělóv na poctivé miesto jest přěneseno. To sě jest dálo po buožiem narození let pat set a devaddesát.
Život svatého Františka zpovědníka tuto
Svatý František, sluha buoží, byl rodem z toho města, jemužto Asizium dějí. Ten jest z své mladosti bezmále do dvúdcát let kupcem jsa, jěšitně své časy zvedl. Jehožto hospodin chtě sobě jmieti, velikú naň nemoc přěpustil a z jěšitného člověka svého sluhu snažného učinil tak, jež duch proročský jmějieše. A to sě dobřě ukázalo, když byl jednú s mnohým jiným od nepřátel jat a všichni sě truchléchu, jediný svatý František vesel bieše. A když ho z toho jiné tovařistvo tresktáše, odpovědě jim a řka: Vězte to, ežť jsem proto vesel, jež mám po všem světu za vzácného svatého jmene býti. Často také svatý František svleka s sebe bohaté rúcho a v sprostné sě obleka, v Římě přěd svatého Petra kostelem s jinými chudými sedě, žebráše. A také jednú po cěstě jda, utkal velmi ohavného malomocného, pro milého Jezukrista k němu přistúpiv, pocěloval a inhed malomocný zmisal. Proněžto k malomocným často chodě, jich rucě nábožně cělováše a mnohé almužny dával.
A když jednú svatý František uslyšal,
