dáti nechtiec, k němu mluviechu a řkúc: Hanebné zvieřě, jdi tam pryč a cos nedojědl oslíka, to dojěz a své lakomé břicho naplň! To řekše, ješče sobě nedóvěřiec, na pastvišče vyšedše, zda by kaké znamenie oslíka nalezli. A nenalezše, k svatému Jeronymovi sě vrátivše, pověděli. Jimžto on přikázal, aby lvovi oslóv úřad poručili. A tak oni drev narubavše, břiemě na lva nakladše, do kláštera nésti kázali. Tu lev nic sě neprotivě pokorně snesl.
A když jednú břiemě dones, jal sě i sěm i tam běhati, oslíka hledati. Tehda náhodú kupci přěs tu púšč s velblúdy jědúc, přěd sobú toho oslíka hnáchu, neb jest obyčěj té vlasti, ež když kupci nakúpí, s velblúdy jdú, vždy přěd nimi oslíka ženú, neb velblúdi neradi upřiemo jdú, ale přěd sobú jdúc osla vidúc po něm upřiemo jdú. A když lev oslíka svého pozna, velmi řijě, počě ocasem v zemi bíti. Jehožto sě velblúdové užasše musili, jamž lvovi líbo, i svými břěmeny jíti. To bratřie uzřěvše, svatému Jeronymovi pověděli. Jimžto on vecě: Hostem svým, bratřie milá, nohy umýte a jim almužnu dajte a nad tiem buožie vóle čakajte. V tu hodinu počě lev, po klášteřě běhajě, k každému [sě]text doplněný editorem[1634]doplněno podle Hankova návrhu bratru radovati, jako znamenati dávajě, jež, což byl potratil, to již opět nalezl.
Tehdy svatý Jeronymus bratří vecě: Jděte, bratřie, a těm hostem, ješto večas budú, potřěbu připravte. Netáhl toho dořéci, až posel přiběhl, svatému Jeronymovi
