avšakž potom, jakž král nebeský chtěl, vieru křesťanskú přijem, sě pokřstiti kázal. A pozvav k sobě svatého Remigie, promluvil k němu a řka: Chci tento kostel remský nadati. A protož kdyžť já o poledni spáti sě položi, což v tu dobu, dokad já ze spatu nevstanu, obejdeš, toť vše tobě dám a buožiemu domu přisvěči. A tak sě jest stalo. A když v tom okrslku, ješto byl obšel svatý Remigius, jeden člověk svuoj mlýn jmějieše, uzřěv toho mlýna mlynář, ano svatý Remigius chce ten mlýn také objíti, počě jeho nepoctivě odhoniti. Jemužto svatý Remigius vecě: Přieteli, nebuď to protivno, abychova tento mlýn spolu jměla! To mlynář uslyšav, svatého Remigie nekázaně od mlýna odehnal. A jakžto brzo učinil, tak inhed mlýnové kolo opak po vodě sě točiti počalo. To mlynář uzřěv, počě volati po svatém Remigevi a řka: Sluho buožie, vrať sě, mieva tento mlýn spolu. Jemužto svatý Remigius vecě: Ani mně ani tobě tento mlýn bude. A jakžto brzo vecě, tak sě inhed ten mlýn propadl.
To sě také o svatém Remigiovi čte, ež jednú přěvěděv, jež má hladovité léto býti, veliké stohy obilé stavěti kázal. Jemužto sě obilí sedláci posmievajíc, to obilé zajžhli. To svatý Remigius uslyšav, tam k uohni šel. A jež studeno bieše, hřieti sě počal, s pokorným srdcem tak řka: Veždy oheň dobr jest, točíš ač je tuto i škodný, avšak shřieti sě jest dobrý. Ale ti, ješto jsú zajžhli, i svým prasčědím viec tu přiepustu na sobě jmieti budú,
