ješče neznámého. Neb ten tehdy obyčěj bieše, ež nad pohanskými oltáři ve jmě, jehožto oltář byl učiněn, veždy napsachu. A když rozliční lidie tu chtiechu oběti obětovati, tehdy mudrci zabránichu a řkúc: Tento buoh našich obětí nepotřěbuje, ale klekánie přěd jeho oltářem a nábožných srdcí pokorné pokloněnie.
Zatiem když v těch časiech svatý Pavel do toho města Athenis přišel, sebravše sě mudrci k němu, počěchu sě s ním z písma hádati a někteří proti němu pomluvovati a řkúc: Najspieše je tento nových diáblóv provolávač, jenž nám zvěstuje jich skoro příščie. A tak sě s ním hádajíce, vedú jeho do té ulicě, tu ješto mudrci bydléchu. A tu k němu promluvichu a řkúc: Nové sú toto věci, ješto nám zvěstuješ. Chcme od tebe věděti, odkad to pocházie, co li sě skrzě to rozomie. V tu dobu počě svatý Pavel všěcky oltářě pohanské ohledovati a mezitiem, když oltář buoha neznámého nalezl, k nim pověděl a řka: Jemužto jste vy, ješče neznajíce, oltář učinili, toho já vám zvěstuji, jež jest pravý buoh, jenž jest stvořil nebe i zemi. A to řek svatý Pavel, obrátiv sě k mistru Dionyziovi, jehožto mezi jinými za najučenějšieho jměl, otáza jeho a řka: Pověz mi, kaký jest toto buoh neznámý? K němužto mistr Dionyzius vecě: Toť jest buoh pravý, jenžto ješče mezi buohy nenie ukázaný. Ale my jeho známy, ež má u budúcích časiech na svět přijíti a má na věky jako pravý buoh kralovati. Svatý Pavel k tomu vecě: Člověk li, čili duch jest? Mistr Dionyzius odpovědě: Buoh a člověk
