[536]číslo strany rukopisuavšakž potom, jakž král nebeský chtěl, vieru křesťanskú[anw]křesťanskú] krzieſtyanſku přijem, sě pokřstiti kázal. A pozvav k sobě svatého Remigie, promluvil k němu a řka: Chci tento kostel remský nadati. A protož kdyžť já o poledni spáti sě položi, což v tu dobu, dokad já ze spatu[1644]podtrženo Hankou, in margine různočtení „tak také Ms. al. tišt. ze spanie, spati budu“ nevstanu, obejdeš, toť vše tobě dám a buožiemu domu přisvěči. A tak sě jest stalo. A když v tom okrslku, ješto byl obšel svatý Remigius, jeden[anx]jeden] gyeden člověk svuoj mlýn jmějieše, uzřěv toho mlýna mlynář, ano svatý Remigius chce ten mlýn také objíti, počě jeho nepoctivě odhoniti. Jemužto svatý Remigius vecě: Přieteli, nebuď to protivno, abychova[1645]koncovka podtržena Hankou tento mlýn spolu jměla! To mlynář uslyšav, svatého Remigie nekázaně od mlýna[any]mlýna] mylyna odehnal. A jakžto brzo učinil, tak inhed mlýnové kolo opak po vodě sě točiti počalo. To mlynář uzřěv, počě volati po svatém Remigevi a řka: Sluho buožie, vrať sě, mieva tento mlýn spolu. Jemužto svatý Remigius vecě: Ani mně ani tobě tento mlýn bude. A jakžto brzo vecě, tak sě inhed ten mlýn propadl.
To sě také o svatém Remigiovi čte, ež jednú[anz]jednú] gyednu přěvěděv, jež má hladovité léto býti, veliké stohy obilé stavěti kázal. Jemužto sě obilí sedláci posmievajíc, to obilé zajžhli. To svatý Remigius uslyšav, tam k uohni šel. A jež studeno bieše, hřieti sě počal, s pokorným srdcem tak řka: Veždy oheň dobr[1646]koncovka podtržena Hankou jest, točíš ač je tuto i škodný, avšak shřieti sě jest dobrý. Ale ti, ješto jsú zajžhli, i svým prasčědím[1647]podtrženo Hankou, in margine různočtení „tišt. buducimi“ viec tu přiepustu[1648]podtrženo, Hankova excerpce na sobě jmieti budú,
