zjěveno mu bylo, aby tělo své babky, svaté Ludmily, na jiné miesto přěnesenie učinil. A tak sě jest stalo, ež po tom vidění svatý Václav cělé tělo svaté Ludmily v Tetíně nalez, do Prahy přinesl a v klášteřě svatého Jiřie, tu ješto i dnes hřbí, poctivě položil. Potom svatý Václav žádajě věcí nebeských, všěch tělesných věcí sobě za nic nenesa, poslal své posly k svatému papežovi, prosě, aby muohl, svému bratru Boleslavovi kněžstvie vzdada, v zákon svatého Benedikta vníti.
Ale proti tomu bratr jeho Boleslav jeho svatým činóm závidě, tělesných věcí žádajě, nebeských netbajě, chtieše rád, by kterým činem mohl kněžstvie české země dojíti. Proněžto svatého Václava, bratra svého, na jedny hody lstivým zámyslem do Boleslavě pozval. Tehda svatý Václav smrt svú přěvěděv, nevinný jako ovčička dobrovolně sě vésti přěpustil. A to s velikú radostí učinil, neb toho bieše dávno žádal, aby pro svatú vieru svú krev prolil. A když na těch hodech svatý Václav svými rytieři na večeři sedieše, propovědě k nim a řka: Zajtra u vigiljí rajského probosta, svatého Michala, kalich utrpenie pro mého milého hospodina píti budu, aby svatý Michal duši mú hospodinu obětoval. A vy také tuto se mnú jasně píte a hodujte, neb již od toho času vína s vámi viec píti nebudu této úrody. To řek svatý Václav, od večeřě vstal, buohu poděkovav, skrúšeným srdcem sě nábožně zpoviedal a tu žalostivě za své
