křesťanóv nenáviděti a jim mnoho zlého činiti. Ale syn jejie, svatý Václav, vieru křesťanskú, jakž jeho byla svatá Ludmila, babka jeho, naučila, tvrdě držieše, navracijě zasě jí rozehnalé křesťany a jim milostivě v jich potřěbách pomáhajě. Tu také zvláščí pokoru činieše, ež oplatky tajně peka a z hroznóv víno svýma rukama vydavuje, k buožiej službě po kosteléch dáváše. Často také drva a jinú potřěbu chudým vduovám pracným, rozličným sirým lidem tajně v noci nosieše. Těch časóv kúřimské kniežě vida buožieho sluhy velikú pokoru a jeho na svéj mysli potupenie nesa, jal sě kněžství české země rozličně přěkážati i veliké násilé činiti tak, ež musil svatý Václav s velikú vojskú proti němu táhnúti, nedada své země viece hubiti. Jehožto zástup kniežě kúřimské potupiv, s svým zástupem proti němu také na pole vyjěl a s ním sě k boji zamluvil. Jemužto svatý Václav po poslu vzkázal a řka: Když žádáš nad mým kněžstvím vévoditi, cotě toho potřěba, aby ti u boji zbiti byli, nad nimižto chceš panovati? Jáť tvých lidí krve prolitie nežádaji, jest liť se mnú boj líb, nade mnú nad samiem svítězě, panujž nade všěmi mými. Pakliť já tě přěmohu, ale ať tvoji pod mú moc slušějí. Tomu poselství kniežě kúřimské vesele povolil. By ta smlúva byla s uobú stranú otvrzena tak, jakž by nikte jima pomáhati nesměl, jakžto sě jest i stalo. A když tě kniežětě proti sobě na ssědánie jdiesta a obě vojště na tom přihlédaní