i svých bližných hřiechy zaplakav, na modlitvy sě přěs prvospi oddal. A potom nábožně na jitřní stav, pravé světlúcie slunce, ješto duši osvěcije, tělo krále nebeského přijal. A když tak svatý Václav nebeské světlosti oděním sě ohradiv, potmě jdieše, nemilostivý bratr jeho Boleslav s vražedlným úmyslem ze tmy naň vystúpil. A tu hřiešná temnost světie světlosti, bratra, svatého Václava, nemilostivě ranil. Proněžto raněnie ten sám zlý Boleslav letěl, nejmajě moci nad sluhú buožím. Ale svatý Václav chtě dobrovolně obět svú vzdáti buohu a duši svú, točíš tělesenstvie své, dáti pro milého Jezukrista, vezma bratra svého meč, jemu vrátil a řka: Vóle tvá buď v tvú rukú! Pro to sě zlý Boleslav nic neobměkčil, ale svými nemilostivými lidmi opět sě naň obořiv, svého bratra, svatého Václava, zabil. A ta svatá dušě slavně do nebes s svatými anděly vnesena. Potom ta svatá krev, ješto byla na stěnu střělila, jako volajíc na vražedlného bratra, dlúhé časy ižádným řemeslem setřieti nemožena.
Potom skrzě svatého Václava buoh zřěmě divy v Čechách i v jiných vlastech činil. A zvlášče v tu hodinu, v nižto svatý Václav svú krev prolil, zjěvil sě spasitel, na kříži pně, králi dačskému a takto k němu mluvě: Chceš li svých hřiechóv odpuščenie u mne obdržěti, učiň kostel ve jmě mého milého mučenníka, svatého Václava. Z toho viděnie král sě probrav, kostel krásný ve jmě svatého
