zjě[518]číslo strany rukopisuveno mu bylo, aby tělo své babky, svaté Ludmily, na jiné miesto přěnesenie učinil. A tak sě jest stalo, ež po tom vidění svatý Václav cělé tělo svaté Ludmily v Tetíně nalez, do Prahy přinesl a v klášteřě svatého Jiřie, tu ješto i dnes hřbí[1588]podtrženo, Hankova excerpce, poctivě položil. Potom svatý Václav žádajě věcí nebeských, všěch tělesných věcí sobě za nic nenesa, poslal své posly k svatému papežovi, prosě, aby muohl, svému bratru Boleslavovi kněžstvie vzdada, v zákon svatého Benedikta vníti.
Ale proti tomu bratr jeho Boleslav jeho[amb]jeho] gieho svatým činóm závidě, tělesných věcí žádajě, nebeských netbajě, chtieše rád, by kterým činem mohl kněžstvie české[amc]české] czieſke země dojíti. Proněžto svatého Václava, bratra svého, na jedny[amd]jedny] giedny hody lstivým zámyslem do Boleslavě pozval. Tehda svatý Václav smrt svú přěvěděv, nevinný jako ovčička dobrovolně sě vésti přěpustil. A to s velikú radostí učinil, neb toho bieše dávno žádal, aby pro svatú vieru svú krev prolil. A když na těch hodech svatý Václav svými rytieři na večeři sedieše, propovědě k nim a řka: Zajtra u vigiljí rajského probosta, svatého Michala, kalich utrpenie pro mého milého hospodina píti budu, aby svatý Michal duši mú hospodinu obětoval. A vy také tuto se mnú jasně píte a hodujte, neb již od toho času vína s vámi viec píti nebudu této úrody. To řek svatý Václav, od večeřě vstal, buohu poděkovav, skrúšeným srdcem sě nábožně zpoviedal a tu žalostivě za své
