v nadúcie pýchy srdce člověčie nese než v lidské polepšenie, proto svatý Augustin v svéj mladosti pro své veliké uměnie u veliké hýřenie upadl byl a v tom devět let hýřil. Těch časóv matka jeho velmi bohobojná veždy plačíc hospodina prosieše, aby jeho buoh k svaté cěrekve vieřě obrátil.
Tehda jednú, jakžto píše sám svatý Augustin v Knihách zpovědních, vidieše sě matcě jeho, by stála na jednom pravidle velmi žalostiec. V tu dobu přistúpiv k niej jeden nádobný mladec, otáza jie, proč by sě tak mútila. K ňemužto když ona vecě: Ztracenie mého Augustina pláči. K tomu jiej ten mladec vecě: Buď bezpečna, paní milá, neb kdeštos ty, tu on bude. A jakžto ten mladec vecě, tak ona vezřěvši, uzřě syna svého Augustina podlé sebe na témž pravidle stojiece. A když to viděnie nazajtřie synu svému matka počě praviti, k tomu jiej syn Augustin vecě: Hýříš, matko, ne takť je řečeno, ale kde sem já, tu ty máš býti. K tomu ona: Ne, synu, ale kde sem já, tu ty máš býti, točíš tu, kde sem já u pravéj vieřě, tu ty, odstúpě od svých bludóv, se mnú býti máš u pravéj vieřě.
Toho času bieše jeden biskup svatý v těch vlastech, jehožto matka svatého Augustina s velikým snaženstvím prosieše, aby za jejie syna Augustina obrácenie poprosil. K niejžto ten otec svatý jako prorocky odpovědě a řka: Nerozpakuj sě, buď bezpečna, neb tak to móž býti a ty tak mnozě k bohu proň pláčeš, by kdy tvój syn mohl zahynúti! Zatiem svatý Augustin, nedav věděti mateři, z svého města Kartágo do Říma šel a tu k sobě množstvie učenníkóv
