to znamenie, ješto sem na úhléch napsal, každý z vás na svém čele učiň. V tu dobu jeden múřěnín jim sě ukáza přěvelmi črný, jehož tvář podlúhovatá ostrá, brada dlúhá a vlasy až do pát, oči plameniej, z nichžto jiskry jako z uohnitého železa prcháchu. Jemužto také hrozný plamen z úst jako z síry oheň plápoláše a rucě plamenným řetězem svázáně szadu mějieše. V tu dobu anděl k ňemu promluvil a řka: Proto, jež si svatého apoštola uposlúchal a všěcky modly v chrámě zlámal, rozvieži tě, aby šel na takú púšči, ješto ižádný člověk nebydlí. A tu buď až do dne súdného. V tu dobu jej anděl rozváza a inhed diábel s hrozným hlukem, s přěludovým hlasem křičě zmisal a boží anděl, ano všickni vidie, do nebes sě vrátil. A té země král, Polimius, s svú královú i s dětmi a se všěmi lidmi svatý křest přijal a učenníkem sě svatého apoštola učinil.
Tehda všěckna pohanská kněžie sebravše sě i brali sě k královi, jemužto Astiages jmě bylo, a jemu žalovali a řkúce: Přišli smy k tvéj milosti, žalujíc na toho Bartolomějě čarodějníka, skirzě ňehož smy své bohy ztratili a svého krále, tvého bratra, po jeho vieřě postúpivše, smy nalezli. To král Astiages uslyšav, u velikém hněvu tisíc oděncóv, aby apoštola jěli, poslal. A když jej přěd král přivedli, promluvi k ňemu král a řka: Ty li si ten, ještos mého bratra na zlú cěstu přěvrátil? Apoštol k ňemu vecě: Já sem jeho nepřěvrátil, ale na dobrú cěstu obrátil. Král jemu vecě: Věz, že to, ež jakežs ty mého bratra
