[462]číslo strany rukopisuv nadúcie[1442]podtrženo, Hankova excerpce pýchy srdce člověčie nese než v lidské polepšenie, proto svatý Augustin v svéj mladosti pro své veliké uměnie u veliké hýřenie[1443]podtrženo Hankou, in margine různočtení „tišt. kaczierzstwie“ upadl byl a v tom devět let hýřil[1444]podtrženo Hankou, in margine různočtení „tišt. zhrzel, hrzeſſil“. Těch časóv matka jeho velmi bohobojná veždy plačíc hospodina prosieše, aby jeho buoh k svaté cěrekve vieřě obrátil.
Tehda jednú, jakžto píše sám svatý Augustin v Knihách zpovědních, vidieše sě matcě jeho, by stála na jednom pravidle[1445]podtrženo, Hankova excerpce velmi žalostiec. V tu dobu přistúpiv k niej jeden nádobný mladec, otáza jie, proč by sě tak mútila. K ňemužto když ona vecě: Ztracenie mého Augustina pláči. K tomu jiej ten mladec vecě: Buď bezpečna, paní milá, neb kdeštos ty, tu on bude. A jakžto ten mladec vecě, tak ona vezřěvši, uzřě syna svého Augustina podlé sebe na témž pravidle[1446]podtrženo, Hankova excerpce stojiece. A když to viděnie nazajtřie synu svému matka počě praviti, k tomu jiej syn Augustin vecě: Hýříš[1447]podtrženo Hankou, in margine různočtení „tišt. vzrziſs, hrzeſſiš“, matko, ne takť je řečeno, ale kde sem já, tu ty máš býti. K tomu ona: Ne, synu, ale kde sem já, tu ty máš býti, točíš tu, kde sem já u pravéj vieřě, tu ty, odstúpě od svých bludóv, se mnú býti máš u pravéj vieřě.
Toho času bieše jeden biskup svatý v těch vlastech, jehožto matka svatého Augustina s velikým snaženstvím prosieše, aby za jejie syna Augustina obrácenie poprosil. K niejžto ten otec svatý jako prorocky odpovědě a řka: Nerozpakuj[1448]podtrženo, Hankova excerpce sě, buď bezpečna, neb tak to móž býti a ty tak mnozě[1449]podtrženo, Hankova excerpce k bohu proň pláčeš, by kdy tvój syn mohl zahynúti! Zatiem svatý Augustin, nedav věděti mateři, z svého města Kartágo do Říma šel a tu k sobě množstvie uče[463]číslo strany rukopisunníkóv
