nerozuměla sem, co je mluvil. Tehda jiej Savina počě rozprávěti, ale prosiec, aby nikomu nepravila. A tak nazajtřie obě vstavše, pryč sě brale.
A když jejie otec dlúho jie ptajíc hledati kázal i nalezl, vzveda rucě k nebesóm, žalostivě vzdech, vecě: Jsi li všemohúcí buoh na nebesiech, mé modly zlámaj, ež sú mi mých dětí zachovati nemohly. Netáhl toho dořéci, až v nebesiech pohřmělo a inhed všěcky modly padše sě zlámaly. Proňežto mnoho pohanstva na vieru sě obrátili. Tehda svatá Savina do Říma šla a tu od papežě, jemužto Eusebius řekli, svatý křest přijemši, slepé a chromé uzdravovavši, v Římě pět let bydlila. A potom sě jiej anděl zjěvil a řka: Savina, co tu činíš? Zdas proto od svého sbožie zašla, aby tuto v dobrém bydle bydlila? Vstaň brzo, jdi do toho města, jemužto Tregas dějí, a tu svého bratrcě Saviniana nalezneš! To Savina uslyšěvši, k svéj přietelnici vecě: Nebydlva tuto déle. Jiejžto ona odpovědě: Paní má milá, a kam chceš jíti, však to dobřě vidíš, ano tě zde všickni u bozě milují, a ty pak někam na smrt jíti chceš! K niejžto svatá Savina vecě: Bóh našě nadějě. A to řekši, bochnec jěčný s sobú vzemši, s svú přietelnicí z Říma pryč zašla. A tak jdúc do toho města, jemužto Ravenna latině, Čechové řiekají, přišla. A když chtěla u jednoho bohatého měščenína, jehožto dci v tu hodinu duši sbieráše, hospody prositi, tehda toho domu poselnicě k světiej Savině vyšedši, vecě: Paní milá, kaká tvá hospoda tuto dnes muož býti, ano méj paniej dci vetčas mře
