ňehožto svatost buoh mnoho velikých divóv učinil. A zvlášče sě to o ňem píše, když ciesař, svatý Henricus, svú ciesařovú jménem Kunhuntu v svatém úmysle v čistotě bydlésta, tehda všeho světa lstivý chytřec diábel to zpósobil, jež ciesař do své ciesařové zlé domněnie majě, kázal jiej na horúciem železě patnádcět nóh vzdél nahýma nohama choditi. A když ta svatá žena Kunhunta jsúc nevinna na horké železo vstúpiti chtieše, tuto modlitvu učinila a řkúc: Jakež si mě, milý hospodine, s mým hospodářem u pravéj čistotě schoval, tak mi rač dnešní den spomoci pro tvú svatú milost a pro mú velikú nevinu. V tu dobu ciesař, zastyděv sě, dal jiej veliký políček. A inhed přišel hlas z nebes a řka: Kunhunta, věz to, ež čistá dievka Maria tě nevinnú a čistú ze všeho vyvede. Tehda svatá Kunhunta na horúcie železo vstúpiec, beze všeho úraza boha chváléc chodila a tak viec v dobrém a při svatém jménu ostala.
Po těch časiech, když ciesař, svatý Henricus, umřěl, jeden pústenník nábožný na púšči v svém brhu sedě uslyšal v noci, ano veliký hluk u povětří šimí, otevřěv okence, uzřěl naliť množstvie diáblóv u povětří letí. Otieže poslednieho a řka: Kto ste a kam chcete? Diábel odpovědě: Diábli smy a jest nás tuto cělá tma, to jest u počet šest tisíc šest set šestdesát a šest a jdemy tu, ješto ciesař Henricus vetčas skončie, zdali co na jeho duši svého zisku naleznem. Tehda ten pústenník diábla zaklel, aby, když by zasě šel, u ňeho sě opět stavil a jemu, kako
