jednomu prst nosil. A tak tam šedše, nalezli jednoho kmetě starého bohobojného, an prst nosí. Jemužto svatý Cyriakus a svatý Sizinius snažně nositi pomáhala. Potom svatý Cyriakus v žalář vsazen. A když tu dlúho seděl, kázal jej starosta ciesařóv vyvésti. Tehda v tu hodinu, v nižto jeden služebník starostin Apronianus svatého Cyriaka z žalářě vedieše, přijede hlas z nebes a řka: Poďte, požehnaní otcě mého, přijměte královstvie nebeské. To Apronianus uslyšav, v Jezukrista uvěřil, svatý křest přijal a tak přěd starostu, chvále Jezukrista, přišel. K ňemužto starosta vecě: Poněs sě ty také křesťanem učinil! Apronianus odpovědě: Běda mně, že sem mé dni u tebe tratil. K tomu starosta vecě: Zajisté ztratils všěcky dni své. A inhed jemu kázal hlavu stieti. Potom pak ta dva svatá, Saturninus a Sizinius, když modlám oběti vzdáti nechtěla, dlúho jě mučěvše, oba stěli.
V ty časy mějieše Dioklecianus ciesař dceru, jiejžto Artemia řekli, v niežto běs bieše. A když ji diábel rozličně trýznieše, často voláše a řka: Nevyndu z tohoto těla, jeliž svatý Cyriakus sěm příde. V ten čas svatého Cyriaka k niej přivedú, počě diábla zaklínati, aby z nie vystúpil. K ňemuž diábel vecě: Chceš li, ať vyndu, ukaž mi, kde bych opět vstúpil. Svatý Cyriakus k ňemu vecě: Aj toť tělo mé, móžeš li, vstup v ně. Diábel vecě: V tě vstúpiti nemohu, neb tvé tělo se všěch strán svatými znameními jest ostraženo, ale věz to, vyženeš li mě z tohoto těla, vždyť to připravi, ež musíš do babylonské země jíti. A když diábla
