Jezukrista, pokladyť ukáži i nebeskéť královstvie slibuji. Ipolitus vecě: Sjednáš li řěč s skutkem, po tvéj radě postúpi. V tu dobu sě Ipolitus se vší svú čeledí pokrstil a inhed počě mluviti a řka: Viděl sem, ano dušě všěch čistých veseléc sě radují. V ten čas Valerianus k Ipolitovi poslal, aby svatého Vavřincě přěd ním postavil. K ňemužto svatý Vavřinec vecě: Ipolite, poďva spolu, nebť náma jest juž oběma s věčnú odplatú nebeské královstvo připraveno. A když sě oba přěd starostu postavista, opět ho o pokladiech počě Valerian tázati. K ňemuž svatý Vavřinec vecě: Daj mi tomu tři dni rozmyšlenie. A když opět pod stráží Ipolitovú jemu k rozmyšlení tři dni rok dachu, tehda v těch třech dnech svatý Vavřinec, což mohl, najviece chudých, slepých, pracných sebrav, na sien přěd ciesařě přivedl a řka: Aj toť sú věční pokladi, jížto sě nikda neumnie, ale vždy rostú. A těchto chudých lidí rucě ty poklady, na něžto sě ptáš, do nebes sú vznesly.
V tu dobu Valerianus stojě přěd ciesařem Deciem, vecě: Vavřinče, co řěčí i sěm i tam vrtíš, vzdaj obět našim bohóm a své sě kúzedlné viery odpověz! K ňemuž svatý Vavřinec vecě: Čemu sě jest lépe modliti? Tomu li, ješto jest lidskýma rukama učiňeno, čili stvořitelovi, jenžto jest vše učinil? V tu dobu Decius u velikéj náhlosti kázal svatého Vavřincě obnažiti a jej nemilostivě bíti. A potom všicku přípravu k rozličným mukám přědeň přinésti kázal a řka: Chceš li těchto múk zbýti, našim sě bohóm
