protivníky boha poprosil.
V tu hodinu rytieř jeden, jemužto jmě Roman, v Jezukrista uvěřil a tu inhed k svatému Vavřinci řekl: Vizi, ano přěd tobú jeden krásný mladec stojí, bielú rúchú tvé tělo otierajě. Zaklínaji tě skrzě bóh pravý, aby mne po sobě neostavoval, ale spěšně mě pokrstil. V tu dobu Decius Valerianovi vecě: Já juž za to mám, ež smy skirzě tohoto člověka kúzlo přěmoženi. A to řek, káza inhed svatého Vavřincě pod stráží Ipolitovú opět zavřieti. Tehda Romanus pochopě vědérce vody, přiběhna přěd svatého Vavřincě, přěd jeho nohy padl a tu svatý křest od ňeho přijal. A jakžto Decius vzvěděl, tak kázal Romana najprvé kyji bíti a potom hlavu stieti.
Potom té noci Decius svatého Vavřincě přěd sě přivésti kázal. V tu hodinu Ipolitus velmi zplaka, chtě přěd Decie jíti, volajě a řka: Křesťan sem. To jemu svatý Vavřinec zapovědě a řka: Nechaj toho mně, skrý vnitř v duši Jezukrista. A když já na tě zavolaji, přiď a poslúchaj. Tehda opět Decius káza všicku přípravu, což k mukám slušie, přěd sě přinésti a řka k svatému Vavřincovi: Anebo sě našim bohóm modl, anebo všěcka tato noc v tvém mučení vzvedena bude. K tomu svatý Vavřinec vecě: Noc má nic temnosti nemá, ale všěcky věci mé v světlosti sě zračují. K tomu Decius vecě: Přineste mi lože železné, ať na něm neposlušný Vavřinec odpočine. V tu dobu sluhy ciesařovi lésu železnú přinesli a svatého
