pobrav, svatému Sixtovi a svatému Vavřincovi poručil a řka: Přihodí liť sě to, jež mě Decius zahubí, tyto poklady kostelóm a chudým rozdajte. A to řek Filip, utekl a přěd Deciem sě schoval. A když sě Decius s lidmi k Římu blížieše, tehda kniežata římská proti ňemu velebně vyjěli a u město s ním vjěvše, jej ciesařem učinili. Ale aby mu nebyla vina dána, žby jakžto prorádcě svého hospodu zahubil, učinil přěd nimi, jakžto by to pro římské bohy učinil, jichžto Filip ciesař tehdy nenávidieše. Jehožto účinka aby lépe v domnění lidském potvrdil, kázal všěch křesťanóv snažně hledati a nad nimi velikú otryzn mučiece činiti. Proňežto v tom v jeho diáblovém zámysle mnoho tisíc svatých mučedlníkóv krev prolilo. Mezi nimižto také ciesařóv Filipóv syn, mladý Filip, pro vieru křesťanskú také svú krev prolil. V ten čas Decius jal sě ptáti na dřěvnieho ciesařě poklady. A zatiem jemše svatého Sixta, přěd Decie vedli, dávajíc mu vinu, žby sě Ježíšovi modlil a ciesařovy poklady sobě schoval. Tehda jej kázal Decius v žalář vsaditi, aby jej rozličně mučiec k zapřění viery Jezukristovy a k vrácení ciesařového poklada připudili. A když ho tak do žalářě vediechu, jda po ňem svatý Vavřinec, voláše a řka: Kam sě béřeš, otče, bez svého syna! K ňemuž svatý Sixtus vecě: Neostavuji tebe po sobě, synu, ale věcšie muky pro vieru Jezukristovu máš trpěti. A tu jemu poklady ukázav, přikázal, aby jě chudým rozdal.
Tehda svatý Vavřinec velmi
