A když tak přěs moře plovieše, tehda světí anděli pod nebesa sě vznášějíc, na čest svatému Ščepánu sladcě zpieváchu, rozkošná vóně nad tiem svatým tělem povětřie naplňováše. V tu dobu uslyšány sú hlasy, ano diábli volají a řkúce: Kde jsi, naše kniežě pekelné? Proč této korábi nezažžeš, v niejžto jest protivník náš Ščepán. V tu hodinu pekelné kniežě pět diáblóv poslal, aby tu koráb zažhli, ale anděl boží obránil a diábly hluboko u moře potopil. A když odtad do města, jemužto Kalcedon dějí, připluli, počěchu diábli volati a řkúce: Aj toť sě k nám blíží sluha boží Ščepán, jehožto sú nemilostiví židie ukamenovali. Odtad pluli do Konstantinopoli a tu, jakž praví svatý Augustin, tělo svatého Ščepána v jednom kostele cně pochovali.
Potom pak, kak sta sě tě dvě těle svatého Ščepána a svatého Vavřincě sněle, o tom sě takto píše, ež jednoho času dceru ciesařovu Teodosie, jiejžto Eudosia řekli, diábel těžcě posědl. A když to jejie otci, jenž tehdy v Konstantinopoli bieše, vzkázachu, kázal ji do Konstantinopoli přivésti, zdali by tu svatého Ščepána kostí dotknúci sě, zproščena byla od diábla. A když ju tam přivedú, počě diábel z nie volati a řka: Nevyndu odtadto, dokad svatý Ščepán v Římě nebude, neb tak tomu chtie svatý Petr a svatý Pavel apoštoli. To ciesař uslyšav, na všiej obci s velikú prosbú obdržal, aby svatého Ščepána tělo do Říma dali a tělo svatého Vavřincě miesto toho do Konstantinopoli vzali. Ten čas Pelagius papež kardinály do Konstantinopoli poslal a tu tělo
