svatého Ščepána vzemše, do Říma nesli. S nimižto také Hřěkové z Konstantinopoli po tělo svatého Vavřincě pluli. A když do Říma vnidú, chtiechu tělo svatého Ščepána v tom kostele ve jmě svatého Petra zproščenie, jenžto byl učiňen, položiti. Tehda ti, jižto tělo veziechu, dále nemohúc stáchu. V tu dobu diábel z jedné děvečky počě volati a řka: Kam sě s ním pracujete, volil liť jest sobě ne tuto, ale s svým bratrem Vavřincem odpočívati? To uslyšěvše, tělo svatého Ščepána přinesše, k tělu svatého Vavřincě přiložichu. Divný buoh v tu hodinu, v nižto svatého Ščepána v hrob k svatému Vavřinci kladiechu, svatý Vavřinec, jakžti by svému bratru milé vítanie dával, na stranu v hrobu polehl a polovici městiščě postúpil. V tu dobu Hřěkové, chtiec tělo svatého Vavřincě vzieti, k hrobu přistúpichu a inhed na zemi jako mrtvi padli. A když sě papež se vší obcí za ně počě bohu modliti, večer sě z té otrapy probrali, ale potom v desěti dnech všickni zemřěli. A ti Vlaši, jížto Hřěkóm povolili, všickni smysla zbyli, až jeliž ta svatá mučedlníky spolu v hrobě ležala, toliž tito uzdraveni byli. V tu dobu hlas z nebes slyšán jest: Ó, Říme, město sčastné, ež tě dvě svatiej těle, svatého Ščepána a svatého Vavřincě, v malém přiebytečku zavieráš. Potom hospodin mnoho divóv skirzě svatého Ščepána učinil, až vlášče šest mrtvých vskřiesil. Dálo sě jest to po božiem narození čtyři sta a dvadcěti čtvrté léto.