Abibas, syn muoj, jenžto dvadcěti let stár jsa se mnú svatý křest přijal a s Pavlem apoštolem ode mne svatému písmu sě naučil. Ale má žena Etea a Selemias, syn muoj, jenž viery křesťanské nechtěli přijieti, našeho pohřebu duostojni nebyli. Ty jisté jinde pochovány nalezneš, ale již rovy jich prázdny jsú. To řek svatý Gamaliel i zmisal.
V tu dobu Lucianus kněz z toho viděnie sě probrav, počě boha prositi, bylo li by to viděnie pravé, aby sě jemu druhé i třetie zjěvilo. Tehda potom prvý pátek opět též viděnie Lucianus viděl a tu tresktán byl, proč by to, což mu bylo u vidění rozkázáno, obmeškal. K tomu Lucianus vecě: Neobmeškal sem, ale boha sem prosil, aby mě tiem viděním potřetie ujistil. Jemužto Gamaliel vecě: Vědě, ež si na to myslil, našě těla nalezna, ké čie tělo kak by poznal. Proňežtoť ta znamenie dávaji, ež nalezneš čtyři košíky, v jednom ruoži črvenú a ve dvú košíkú ruoži bielú a čtvrtý košík jest střiebrný, šafrána plný. Ti košíkové sú našeho pochovánie truhly a ty ruožě jsú našě blažené kosti. Prvý koš s črvenú róží jest hrob svatého Ščepána, jenž jediný z nás svatý mučedlník jest, ale dva košě s bielú ruoží, toť sta dvě truhle, má jedna a Nikodemova druhá, ješto sva v ustavičenství viery svaté sešla, a čtvrtý koš střiebrný, šafrána plný, jest syna mého Abiba, jenžto jest v dóstojnéj čistotě s tohoto světa sšel. To Lucianus znamenav, u pátek na druhú neděli též viděnie třetie viděv a hněvivě napomanut,
