do refektora nesúc v svých pláščích chleba bielého spořě, a tu přěd svatým Dominikem ten chléb položivše, ven vyšli. Po nichž birzo vyšedše, jich nenalezli, ani kto kdy potom vzvěděl, kto sú, odkad li sú byli. V tu dobu svatý Dominik rukú na bratří pokynuv, vecě: Jězte, bratřie milá, tentě nám chléb hospodin poslal. Co jest buoh divóv skirzě svatého Dominika světu ukázal, to jest vše na potvrzenie viery křesťanské učinil.
Jednoho času jeden, v ňemžto mnoho běsóv bieše, přěd svatého Dominika přiveden. Tehda svatý Dominik štólu na sě vzem, jednu stranu štuoly běsníku na hrdlo přěvěsil, zapoviedajě diáblóm, aby toho člověka viece nemučili. Tehda diábli počěchu výti a řkúc: Proč na ny ty muky, otče svatý, přěpúščieš, nechať vyndemy. K nimžto svatý Dominik vecě: Nepušči vás odtadto, jeliž mi rukojmie postavíte, jež sě zasě v toto tělo nevrátíte. K tomu diábli odpověděchu: Kaké my tobě rukojmie móžem dáti? K tomu svatý Dominik vecě: Přijmu za rukojmě tyto svaté, jichžto těla v tomto kostele odpočívají. K tomu diábli vecěchu: Těch my rukojmí mieti nemóžem, neb našě zaslúženie jim i všěm dobrým jsú protivna. K tomu svatý Dominik vecě: Musíte rukojmie mieti, jinak vás z této muky nepropušči. Tehda diábli dlúho o tom túlavše, přišedše k svatému Dominiku, řekli: Aj toť smy na těch svatých obdiržěli, ežť sú našě rukojmie a toť znamenie, jdi, truhlu, v nížto těchto svatých hlavy jsú schovány, ohlédaj,
