vecěchu: Velíš nám Fileta jieti, a my nemóžemy vší svú silú i mocí jednoho nraviska, ješto jest v tvém pokojíku, sě dotknúti. V tu dobu svatý Jákob k Filetovi vecě: Abychom zlému dobřě odplatili, jakžto nás Jezukrist učí, Filete, Hermogenes tě byl svázal, ale ty jeho rozvěž. A když Hermogenes prost tak zahanben stáše, svatý Jakub k ňemu vecě: Jdi volně, kamť líbo, nám toho obyčějě nenie, by sě kto bezděky na naši vieru obrátil. K ňemužto Hermogenes vecě: Jáť znaju diáblovu zlost, nedáš li mi někakého znamenie, ješto bych při sobě nosil, inhed mě zahubie. Jemuž svatý Jakub svú huolku znamení dal. Odtad Hermogenes s holí šed, všěcky knihy své čarodějné sebrav, přěd svatého Jakuba, aby jě žhel, přinesl. Tehda svatý Jakub, aby hořiec nesmrděly, u moře jě vrci jemu kázal. A když jě Hermogenes u moře uvrhl, zasě sě k svatému Jakubu vrátiv, k jeho svatým nohám padl a řka: Svatý Jákobe apoštole, hřiešných duší zprostiteli, jakežs mě době dřieve protivného závistivého trpěl, takež mě juž přijmi za kajícieho pokánníka. Tu jej svatý Jakub přijal a v svatéj vieřě jej potvrdil. A tak potom dobrý byl, jež pak rozličné divy boží mocí činil. To vidúce židie, jež sě Hermogenes na křesťanskú vieru obrátil, zlostně sě rozhněvavše, k svatému Jakubu jidú, tiežíce jeho, kak by to směl učiniti, Jezukrista ukřižovaného vieru kázati. Tu jim svatý Jákob svatým písmem křesťanskú vieru počě doličovati, proňežto mnozí uvěřichu. To uzřěv Abiatar, jenž biskup toho léta bieše, proti svatému Jakubu lidi vzbrojil a svatého Jakuba provazem za hrdlo přivázav,