Kristoforus dějí. K tomu král vecě: Bláznivés sobě jmě vzděl od toho ukřižovaného, jenž ani sobě pomohl, ani tobě pomocen bude. A protož, nemúdrý člověče, proč sě našim bohóm nemodlíš? K ňemužto Kristoforus vecě: Dobřěťe, králi, vzděno jmě Dagus, nebo si pravá smrt tohoto světa a tovařiš diáblóv a tvoji bohové lidskými řemesly sú děláni. Král k ňemu vecě: Mezi zvěří jsi vzchován a neumieš ani móžeš jako nemúdrá zvěř, jen o neznámých věcech s lidmi mluviti, proňežto razi tobě, přistup k našiej vieřě, duojdeš s mú pomocí veliké cti. Pakli toho nechceš učiniti, s velikú otryzní sendeš. A když svatý Kristofor po jeho řěči postúpiti nechtěl, do žalářě jej vésti kázal a oněm všěm rytieřóm hlavy stieti.
V tu dobu král s ním v žaláři dvě panně zavřěl. Jednéj řekli Nicea a druhéj Aquilina, jimažto bieše slíbil: Připravíta li jeho k kteréj nesličnosti, chtěl by jě dobřě obdarovati. V ta doba svatý Kristofor na modlitbu sě oddal a potom na tě sě děvicě ozřěv, otáza a řka: Proč sta sěm uvedeně? Tehda oně v tvář krásnú jemu vezřěvše, užasše sě, vecěsta: Smiluj sě nad náma, sluho božie, nauč najú, abychvě v tvého boha uvěřile. To uslyšav král, tě děvicě přěd sě přivésti kázav, řekl jima: Nemúdřiej dievcě, i kako jsta sě s pravé cěsty svésti přěpustile! Přisáhaji skirzě mé bohy, nevzdáta li oběti našim bohóm, zlú smrtí sendeta. Oně odpověděsta: Chceš li, ať budem tvých bohóv následovati, kaž ulicě všěcky čistě uprázniti a všěm lidem do chráma sě sníti. A když sě všickni snidú, tehda děvicě obě osidlavše svými pásy modlám hrdla, zlámasta jě na
