přivázav, přěd Heroda Agrippu jej vésti kázal. Herodes svatému Jakubu kázal hlavu stieti.
A když ho na popravu vediechu, jeden nemocný, jehožto bieše dna zlámala, na cěstě počě volati: Svatý Jákobe, spomoz mně, strastnému! K ňemuž svatý Jákob vecě: Ve jmě Jezukrista, pro jehožto svatú vieru já na smrt jdu, vstaň vzhuoru zdráv, vzdaj chválu svému spasiteli. A jakžto svatý Jákob vecě, tak inhed nemocný zdráv byl a svému stvořiteli vstav poděkoval. Tehda Josias, ten jenžto bieše na svatého Jákoba hrdlo provaz vzvázav i vedl, vida ten div, přěd svatého Jakuba nohy padl a prosě, aby jeho v křesťanskéj vieřě potvrdil. To vida Abiatar biskup, káza Josiasie jieti a k ňemu takto řka: Nepoklneš li jmene Jezukristova, inhed budeš i s Jákobem sťat. K ňemužto Jozias vecě: Zlořečenýs ty i zlořečení tvoji bludové, ale jmě Jezukristovo buď na věky pochváleno. V tu dobu Abiatar káza jeho usta pěstmi bíti a otázav Heroda, kázal jě s svatým Jakubem oba stieti. A když jě oba s svatým Jakubem na rozhraní postavichu, svatý Jakub na katu uprosi, aby mu čbánka vuody podal, a tú vodú Josiasie pokrstil. A jakžto brzo učinil, tak jima oběma hlavu stěchu.
Tu, jakžto praví mistr Johannes Belet, jenžto jest podlé svědomie svatého Jakuba život popsal, jakžto v starých knihách jistě nalezl, učenníci svatého Jakuba jeho tělo pochopivše, s velikým strachem židóv sě bojiece na koráb vznesú, bohu poručivše, kde ho káže pochovati. Tu sú anděla vuodci jměli, bez vesl i bez větrníka do Hispanie připluli. V téj zemi bieše královna vdova, jiejžto Lupa řekli, točíš Vlčicě jiej jmě bylo.
