ve[352]číslo strany rukopisucěchu: Velíš nám Fileta jieti, a my nemóžemy vší svú silú i mocí jednoho nraviska[1096]podtrženo Hankou, in margine různočtení „mrawyſſczka tišť. mrawiska“, ješto jest v tvém pokojíku, sě dotknúti. V tu dobu svatý Jákob k Filetovi vecě: Abychom zlému dobřě odplatili, jakžto nás Jezukrist učí, Filete, Hermogenes tě byl svázal, ale ty jeho rozvěž. A když Hermogenes prost tak zahanben stáše, svatý Jakub k ňemu vecě: Jdi volně, kamť líbo, nám toho obyčějě nenie, by sě kto bezděky na naši vieru obrátil. K ňemužto Hermogenes vecě: Jáť znaju diáblovu zlost, nedáš li mi někakého znamenie, ješto bych při sobě nosil, inhed mě zahubie. Jemuž svatý Jakub svú huolku znamení dal. Odtad Hermogenes s holí šed, všěcky knihy své čarodějné sebrav, přěd svatého Jakuba, aby jě žhel[1097]podtrženo Hankou, in margine různočtení „Ms. at szehl, zzehl“, přinesl. Tehda svatý Jakub, aby hořiec nesmrděly, u moře jě vrci jemu kázal. A když jě Hermogenes u moře uvrhl, zasě sě k svatému Jakubu vrátiv, k jeho svatým nohám padl a řka: Svatý Jákobe apoštole, hřiešných duší zprostiteli, jakežs mě době dřieve protivného závistivého trpěl, takež mě juž přijmi za kajícieho pokánníka[1098]podtrženo, Hankova excerpce. Tu jej svatý Jakub přijal a v svatéj vieřě jej potvrdil. A tak potom dobrý byl, jež pak rozličné divy boží mocí činil. To vidúce židie, jež sě Hermogenes na křesťanskú vieru obrátil, zlostně sě rozhněvavše, k svatému Jakubu jidú, tiežíce jeho, kak by to směl učiniti, Jezukrista ukřižovaného vieru kázati. Tu jim svatý Jákob svatým písmem křesťanskú vieru počě doličovati[1099]podtrženo, Hankova excerpce, proňežto mnozí uvěřichu. To uzřěv Abiatar, jenž biskup toho léta bieše, proti svatému Jakubu lidi vzbrojil[1100]podtrženo, Hankova excerpce a svatého Jakuba provazem za hrdlo přivá[353]číslo strany rukopisuzav,