a sami také, neb ztonú nebo hlavy slámají. Ó, nešlechetná Vlčicě, kak ty to lstivě jednáš, však to buoh pořádně zpósobí. Oni na tu horu šedše, jejie lsti nic sě nevystřěhše, nalezú jednu san a inhed ta sě na ně, plamenem dýchajíc, řítila. A jakž znamenie svatého křížě učinichu, tak sě ta san napoly rozsědši i umřěla. A oni ty voly křížem svatým požehnavše, pitomy pojěli. A tak upřiehše tělo svaté i s kamenem na vóz vloživše, po cěstě sě povezú. Tehda volové sě pozdvihše, prostřěd sieni té královny Lupy i s vozem doběhše stáchu. To ona uzřěvši, s velikým skrúšením svých hřiechóv požělevši, vieru křesťanskú přijala a z té sieni kostel ve jmě svatého Jakuba učinivši, ščedrými almužnami nadala. A tu bohu slúžieci, v dobrých skutciech svuoj život skonala.
Potom hospodin mnoho jiných svatých divóv skrzě svatého Jákoba učinil. Mezi nimižto sě píše, ež po božiem narození tisíc a desáté ke stu léto jeden Němec s synem na pút k svatému Jakubu šel. A když v to město, jemužto Toloza dějí, do hospody vnidú, hospodář zlostný pútníka zapojiv, střiebrnici svú v jeho mošně přěkryl. Zjitra pútník svú cěstú šel, za nimiž lstivý hospodář běžal a z krádežě své střiebrnicě jima vinu dal. K ňemuž ona nevinná vecěsta: Nalezneš li u nají, vinna chcva býti. Tu inhed mošnu otevřěvše, střiebrnici nalezše, oba přěd rychtářě vedú. A což sta měla, to najprvé hospodářovi vzemše, dachu a jednoho z ní na smrt odsúdichu. Tu znamenaj každý člověk, kak slavně v dobrých lidech viera přirozená u milosti bydlí. Tu sě syn s uotcem, oba srdečně plačíc, počěsta vaditi. Najprvé syn otci
