A jakež zlé jmě mějieše, takež i skutky zlá byla. V téj vlasti tělo s korábě snesše, na jednom velikém kameni to svaté tělo položichu a inhed božím divem svatému tělu kámen postúpil, hrobem sě učinil, jakžto by lidským řemeslem byl učiněn. Odtad odšedše učenníci svatého Jakuba, vnidú přěd králevú Vlčici a řkúc: Jezus Kristus k tobě tělo svého učenníka, svatého Jakuba, poslal, aby jehožtos nerodila přijieti živa, přijmi mrtva. A to věz, královno, ežť smy sěm připluli beze všie korábné přípravy, a protož prosímy tebe, aby jemu duostojné miesto pochovati ukázala. Tehda ona jako lstivá poslala ke královi jě k ispánskému, aby jeho povolenie na tom otázali. An jich řěč uslyšav, kázal jě v žalář vsaditi.
Té noci anděl sě jim zěvil a jě z žalářě vypustil. To král vzvěděv, aby jě zjímali, po nich poslal. Po nichž rytieři hnavše, přěs most jědúc i s mostem sě u vodu uvalili a tu ztonuli. To král uslyšav, jiné posly po nich poslal, aby sě ti světí učenníci vrátili a což jim líbo, aby v jeho zemi učinili. Tehda sě oni vrátivše, to město na vieru obrátili. To zlá Lupa královna uslyšěvši, velmi žělela, neb viery křesťanské nenáviděla. Proňežto, kdy sě k niej světí učenníci navrátichu, takto k nim promluvi: Děte, mé tři voly na téjto huořě pojměte a u vóz upřahúc, tělo Jakuba, svého pána, vložiec, veztež, kdež chcete, a městišče, jakež chcete, jemu udělajte. To lstivě ta Lupa mluvieše, neb to dobřě ona věděla, ež to volové biechu nepitomí, proňež sobě na mysli tak řekla: Zapřieci jich nemoci budú. Pakli jě zapřahú, vuoz zlámají a tělo po skalách roztrozkotají
