počestnéj postavě i tak sličnému promluvení. A to div nenie, ež sú ta jejie usta tak slušně mluvila, jimižto jest nebeského krále nohy cělovala.
Ten čas také kniežě těch vlastí k modlám s svú kněžnú přijide, chtě sobě syna na těch modlách vyprositi. Jemužto Maria Mandaléna počě ty modly hyzditi a vieru Jezukristovu chváliti. Potom po několicě dnech zěvivši sě téj kněžně Maria Mandaléna u vidění, jiej vecě: Proč ty, jsúci tak bohatá, dáš tuto mnohým svatým od hladu a žiznú umřieti. Raziť, aby to svému muži pověděla i radila, ať těmto svatým v jich chudobě něčím ke ztravě pomóže. Tehda ta kněžna procútivši, kniežěti viděnie zěviti nesměla. Druhé noci opět sě jiej Maria Mandaléna s túž řěčí zěvila a kněžna opět kniežěti nepověděla. Opět třetí noc Maria Mandaléna v hroznéj tváři, jako by vešken duom hořal, oběma sě zěvila a řkúc: A zda spíš, hanebný násilníku, úde tvého otcě diábla, s svú ženú jěščerkú, ješto tobě mé řěči zěviti nechtěla? Odpočíváš tu, svatého křesťanstvie nepřieteli, rozličných sě kirmí obežrav, hedvábnými sě koltrami uodievav a tam chudým beze všie podklony v sirobě hlad a zimu mřieti přěpustíš! Nemilostivý člověče, ne tak zbudeš bez pokuty, ežs to kdy směl učiniti, do té doby mřieti hlad svatýms dal. A jakžto řekla ta, jie neuzřěchu. V tu dobu kněžna procútivši třasúci sě, počě vzdychati a své kniežě, an čijě, takež pro též vzdychá, k ňemu povědě a řkúci: Kniežě milé, viděl lis také viděnie, jako sem já viděla? K tomu kniežě: Toti viděl a nadiviti sě nemohu v svéj úžasti. Co chcmy z toho učiniti? K tomu kněžna vecě: Velímťe lépe téj panie, točíš Marie Mandalény, poslúchati,
