smrtedlném těleství bydlí, nikda bezpečen nenie. Proňežto sě vždy svědomie bojí, neb toho oko člověčie paměti obezřieti nemóže. Jest li v čem bohu člověk vinen, protož sě vždy každý, i dobrý jsa, vzhrožuje, dokad nebeské jistosti neduojde. A když skončenie svatého Arnulfa biskup mečský Georicus vzvěděl, sezvav k sobě okolnie biskupy, kněží i žákovstvo rozličné i jiných lidí množstvie s sobú pojem, na tu púšči sě bral. Tam jemu službu nábožně učinivše, tělo svaté duostojně a cně v hedvábné postavcě obinuvše, do Mecě na pochovávanie nesli. Co sě jest na téj cěstě divóv dálo, o tom sě mnoho píše. Když sě k městu Meci s svatým tělem přiblížichu, vešken lid proti nim daleko přěd město s velikú chválú vynidú, kříži sě zlatí u povětří stviechu, korúhvi třepetáchu, kněžie v drahých rúšiech mešných sě zřiedichu, vešken lid radoščěmi plakáše, přijímajíc tak svatého otcě tělo. A ten sě za sčastného jmějieše, ktož sě mohl jeho nosidl dotknúti. Co sě tu divóv na jeho pochovávaní i potom v rozličných časiech stalo, o tom sě dlúho píše, kak sú slepí prozřěli, hluší slyšěli, belhaví chodili, nemocní uzdraveni, malomocní očiščeni, mnohá utěšenie rozliční hřiešní u jeho svatého hrobu mievali, ješto sě ješče i dnes vždy dějí skirzě milost svatosti svatého Arnulfa. Byl jest svatý Arnulfus u Meci biskupem patnádste let a desět dní za časóv čtyř pořád papežóv, to sú byli Bonifacius, Honorius, Severinus, Johannes, za ciesařóv Eraklio a jeho syna Konstantina.
Svaté Praxedy
Svatá Praxedis děvicě byla sestra svaté Potenciany, a tě jsta sestřě byle svatého Novata a svatého Timotee, ti sú od svatých apoštolóv křest přijěli. A když za jich časóv veliká pohroma na křesťany od pohanóv byla spadla, tito světí křesťanská těla pochovávali a najposlé
