slovutný, palatinus, tomu, jež bieše nad jiné u múdrosti i ve všiej dobréj radě poznaný, mladcě svatého Arnulfa poručichu. O tom sě v starých kronikách píše mnoho, kak jest na tom dvořě svatý Arnulfus i na jiných kniežěcích dvořiech skrzě smysl bohem daný nad jiná kniežata výšen tak mnozě, jež jemu hrady, města i rozličné vlasti byly v jeho moc poddány. V ňemžto vládaní ne jako tohoto světa kniežata svěcká, ale jakžto muž duchem svatým osviecen všě své věci pořádně pósobieše. Načas sě bohu modlil, chudým pomáháše, zamúceným utěšenú radu dával, ochotný bieše chudým, rytieřstvu počestný, zlým lidem byl hrozný, proti nepřátelóm hirdinný, a čímž ho buoh viece výšil, tiem vždy věcší pokoru v srdci jměl. Proňežto, ež rád bohu čest vzdával, všickni ho u veliciej cti mějiechu. Ač sě k bohu pokorně jměl, všickni sě ho protivníci bojiechu a tak, jež byl člověk milosrdný, proto jeho dobrota i jeho duostojenstvie ostalo jest v jeho královém pokolení až do dnešnieho dne.
V těch časiech podlé božieho zjednánie počěchu mu přietelé i jiní rozliční lidie raditi, aby v svatého manželstvie v zákon vstúpil. Proňežto, kakž kolivěk jiné sobě v srdci umyslil bieše, však múdréj radě svých přátel povolil, velikého rodu pannu, jiežto jmě Doda bieše, sobě za manželku pojal. Ta jemu bieše i ve všiej cnosti i ve všiej dobrotě povolná. S nížtož jměl dva syny, jednomu jmě bylo Glodulfus a druhému Anchizus, ta k svým letóm přišedše, oba k veliciej cti přišla. Glodulfus byl biskupem u Meci, Anchizus byl první na králevém dvořě. A když v tom času svatý Arnulfus v duostojenství na královém dvořě ve všiej cti nade všě jiná kniežata bieše, však proto na všě věci tohoto světa málo tbal, nic jiného nic
