otcem duchovným, k ňemužto spěšně přiběhnieše, južť viec nebude psáti svú svatú rukú a řka tobě, synu muoj, Timotee přěmilý, aniť juž viec pošle, vzkazujě, aby k ňemu brzo přišel a řka čakaji tebe v takémto městě. Ó, milý synu, južs to vše dokonal, o ňemžtos mi byl psal i vzkázal, tiežě sě, kde muoj milý mistr, pověz mi, ať k ňemu přídu. Dnes sě jest vše dokonalo, ješto j’ Ježíš řekl svým učenníkóm a řka: Budete žádati jedné hodiny vašeho mistra, a nebudete viděti, ani mieti moci budete. Běda, bratře muoj, milý Timotee, co sě je nám přihodilo škuody i veliké truchlosti, jež smy tak osiřěli. Ba, odkad nám přídú tekúcie slzy, abychom plakali ve dne i v noci, nebo světlo svaté cěrekve zhaslo jest. Vrz juž mysli ve vše písmo knih i u proročstvie, juž nemámy ižádného, jenžto by nám vyložil i vypravil nesnadnost u písmě rozličných rozumóv. Protož muožem dobřě s prorokem Amos řéci: Pasu já na púščných miestech a na pastviščích, tu kdežto pastvišč nenie. Ó, kde sú Jeremie proroka žalostivá slova, jeho kvielenie, ješto sě tak vypravují: Srdce mé zamúceno jest od veliké truchlosti stonánie, neb mi nenie utěšenie ani odpočinutie. Běda mně, bratře, milý Timotee, jižť viec psáti nebude svých listóv, v nichžto psáno býváše: Pavel, pokorný sluha Jezukristóv, viecť také psáti nebude, vzkazujě městóm a řka: Přijměte ochotně syna mého, milého Timotee. Běda mně, milý bratře Timotee, kto sě juž neotdá v hrozný pláč a u veliké lkánie? Kto sě juž neobleče v žalostivé rúcho, kto sě juž nepodiví tomu vší myslí? Ó, milý Timotee, vláščí kněže, sluho Jezukristóv a svaté cierkve, oblec sě u pláč a v žíni, nebo hlas volající po všěch vlastech slyšán jest, velikého pláčě i nařiekanie o strastnéj svatého Petra a svatého Pavla smrti i o našiej sirobě. Toť sta tě dvě hrozniej a příkřiej ráně na ny