Kak sta na smrt žalostivě vedena, kakli sta od sebe žalostivě odpuščenie brala o tom svatý Dionysius, jenžto při jich smrti byl, všecko pořád svatému Timoteovi, milostnému učeníku svatého Pavla, list napsav, poslal, v tato slova tak řka:
Pavlu apoštolu
Pozdravuji tebe, tvému sě zdraví radujě, učenníku a synu vláščí duchovného a milého otcě, svatého Pavla apoštola, jehožtos byl milostník a jehožs vuoli plnil vždy u bozě. Jakžto svého milého mistra, s nímžtos mnohé protivenstvie na světě trpěl, od zlých lidí velikú nenávist, v rozličné časy hlad, žiezi, mnohé potupy, posmievanie, tresktánie, zlobivá otázanie, s nímžtos také prodán byl. Tus s ním těžkú práci nesl s bolestí, s hořkostí, v smutciech, v pokušování, v utrpení, v nespaní, u modlitvách, v síle i u mdlobě, ve mnohých pútech s ním potupen, bičován, trýzněn od nepřátel i od nemilostivých přátel, však si svú službu snažně snesl, nikda sě neobleňujě. Ale vždy hotov jsa ku poslušenství svého milého mistra, s nímžtos často bit byl, po uliciech vláčen, zedrán, zlomozen ve mnohých městech, s nímžtos také nebezpečně přěs moře plaval na korábech, zamucován u městech, raněn v núzi i v hanbách žalost trpěl, v žalář sázán, ve dne i v noci s ním u vězení, v okovách, v ručniciech železných i v jiných rozličných smutciech, a netolik v těchto věcech, ale i v těžších mučení, ještos s ním ukrutně a žalostivě trpěl, snažně i ústavně s svým milým mistrem, svatým Pavlem, jenžto jest byl otec všěch duchovných otcóv, mistr nad mistry, jenžto byl ukřižován světu a na svém těle jiezvy našeho spasitele nosil, jenžto byl bezpřiemná hlubokost múdrosti, píščalka přězvučná, kazatel
