milujete. Jemužto Šimon čarodějník vecě: My tvého pokojě nepotřěbujem. K tomu svatý Petr odpovědě: Ty sě bojíš slyšěti o pokoji. Od shřěšenie boji bývají, protož kdež shřěšenie nenie, tu pokoj jest. Odpovědě Šimon čarodějník: Nic o to se mnú nemluv, já tobě ukáži boztvie mého moc a inhed mi sě musíš modliti, neb já sem prvá pravedlnost, já mohu létati u povětří, novovzrostlé dřievie brzo učini, z kamene mohu chléb obrátiti, v uohni bez úraza trvati, a to vše, což chci, mohu učiniti. Tehda svatý Petr proti ňemu počě rozumným činem sě hádati a tak jemu řěč múdřě zavazovati, jakž mu nikak Šimon neumě odpoviedati. To vida Šimon čarodějník, jež nemóž proti svatému Petru v nivčem svítěziti, všěcky knihy své čarodějné u moře uvrhl, bojě sě, by nebylo proneseno, ež sě čáry obcházieváše. To učiniv, s tiem úmyslem do Říma přěs moře přěplul, aby ho v Římě za buoh měli. To svatý Petr vzvěděv, s svými učenníky za ním do Říma jide. A to bylo za času Claudí ciesařě. I byl tu svatý Petr pětmezidcietma let, biskupy čině, vieru plodě, nemocné uzdravujě a na svém kázaní nade vše čistotu chvále, čtyři také ženimy Agrippy, úřědníka ciesařova, na vieru obrátil, z ňehožto sě Agrippa velmi na svatého Petra hněváše.
Po těch časiech, za ciesařě Nera, jenžto byl po ciesaři Claudí, zěvil sě hospodin svatému Petru a řka: Petře, Šimon čaroděník a Nero ciesař zle o tobě myslé, ale neboj sě, neboť sem já s tobú a dámť dobrého pomocníka, sluhu mého Pavla, jenžť k tobě zajtra do Říma příde. Tomu srozuměv svatý Petr, ež skrzě své krve prolitie pro vieru již sě má jeho věk konati, vstúpiv mezi své učenníky i mezi všě křesťany, jížto v Římě biechu, ujem svatého Klimenta za ruku, učinil jej biskupem a miesto sebě na římském stolci posadil. Nazajtřie svatý Pavel, jakžto bylo bohem řečeno, do Říma přijide, s svatým
