kazatel pravednosti nikda neustalý. O Pavlovi řku, o přěšlechetném apoštole, jenžto jest osvietil svatú cierkev, potvrdil u vieřě křesťany, zlámal vrata hřiechóm, meč na obě straně ostrý, jímžto zahnal pohany, modly pohanské svrhl, jich oltářě zbořil, diáblové obrazy zlámal i jich přěbyvadla rušil i chválu, slovutnost hodóv jich stavil. Neb zajisté bieše anděl zemský, člověk nebeský, obraz i podobenstvie svatého božstvie, všěch u buoh věřících chvála, přietel kajících, svého národa řěčník, milý a přěžádný všěm svým od pohanóv rozehnalým. Byl jest také obět židovská, jehožto nenávidiechu licoměrníci, nebo rušieše jich židovské škuoly i jich bludná uměnie, ustavcě svatých kostelóv, snažně stojě po jich duchovenství. Byl jest také ščít viery křesťanské, sluha Jezukristóv, volající biřic svatého čtenie, usta božská, jazyk duchovný, hledač ztracených, otec sirých, snažný súdcě i strážě vdovic, síla mdlých, posílenie pracných, bezpečná lodí na moři tápajících, jenžto sě je vščítil proti velikým vlnám náhlých tohoto světa hněvóv. Byl jest také zvyklý korábník v duchovniej múdrosti, jenžto jest vše zjednal sličně, žádajě neproměnného jednostavenstvie. Byl nepřietel kacieřový ve zléj mysli zkažených, byl otec obmyslný, pastýř i mistr přědobrý, vítěz svatý a duostojný, duch božiemu obrazu přirovnaný.
Viz, milý Timotee, kakť ny, chudé a neduostojné, v tomto ve zlém světě siřě ostavil i šel k svému milému Jezukristu, k svému bohu i k svému věrnému přieteli. Běda mně, bratře přěmilý, kam sě nám děl náš milý otec duchovný? Milý učenníku Timotee, svého mistra milostníku, ktoť juž bude viec psáti listy s mořě nebo s země, tiežě sě a radujě sě tvému zdraví, z rozličných zemí, od Galacie, od Hispanie, od Azie, od Korinta? Aj toť si juž osiřěl i ostal si sám, juž přěstal i dokonal sě běh tvuoj, jenžto činieše s svým milým
