mnú, nebo se mnú jest, jelikož mě stvořil jest hospodin, ale skrzě tě porodí sě hospodin. Tak jest hospodin s tobú, aby byl v tvém srdci, v tvém živótku a naplnil všicku mysl tvú i tělesenstvie tvé, neb od tebe jmá vyníti všemohúcí král jakžto z uodpočivadla svého a jakžto kniežě z králové sieni, cělosti tvého svatého děvojstvie nezrušě. Tu také mistr Albrecht Veliký praví: Buoh s tobú, točíš v tvém životě divně, nebo když Adam nejměl otcě ani mateře a Eva jměla otcě bez mateře, obecný lid jmá otcě i mateř. Ale Kristus sobě nalezl nový divný čin, vzvolil tě sobě za matku bez tělesného otcě. Protož buoh s tobú, neb v tobě buoh otec svým synem přiebytek učinil, duch svatý posvětil a syn naplnil. Tu praví svatý Jeroným: Buoh s tebú. Divná věc, ó, přěsvatá dievko, již bieše buoh s tebú a k tobě anděl sláše, poslu rozkazováše a sám prvé, než posel s tebú bieše, jehožto všeho světa skruch obklíčiti nemóže v směstnání, tohos ty v svém živótku obklíčila. Věčně slova buoha otcě, nikda sě od otcě nerozlúčiv, z tvého svatého života člověčstvie ráčil přijieti, a to nebeským přětajným činem, jehožto nikdy nikte neviděl než on sám, jenž vše přijem, což je člověčstvie, pravý člověk jest, a vše vzem, což buožie jest, zajisté nic jiného nenie než buoh, jenžto narodil sě z svaté Mařie děvicě. Nebo buoh vše umie a vše móž. A když to tak jest, tehda jest uměl i mohl své buožstvie s člověčstvím v živótku čisté dievky směstnati, aby byl jeden Kristus, bóh