inhed rytieřstvie vzdav, svatým sě apoštolóm poručil a ot nich sě svatéj vieřě naučiv, do dalekých vlastí šed, tři a třidcěti let duchovný život veda, mnoho lidí slovem i příkladem na křesťanskú vieru obrátil.
Zatiem jeden ciesařóv súdcě jeho jal. A když sě nechtě pohanským modlám modliti, kázal jemu ten súdcě jazyk uřězati a všěckny zuby vybiti. Avšak pro to svatý Longinus hlahola neztratil, ale sekyru pochopiv, všěcky pohanské modly zbil a řka: To dobřě uzříme, jsú li toto buohové. Tehda diáblové z těch modl vyšedše, v toho súdci i v jeho tovařistvo vstúpili. Tehda oni jako bez smysla sě zabývajíce a naposledy přěd svatého Longina přišedše, padli. Tehda svatý Longinus k diáblóm vecě: I proč bydlíte v těchto modlách? Diáblové odpověděchu: Vežde, kdež Jezukristova jména nevzývají a kdež jeho svatého znamenie nenie, tu jest přiebytek náš. A když toho súdci tak bieše diábel zlomozil, jež bieše oslnul, povědě k němu svatý Longinus: Věz to, ež uzdraven nebudeš, jeliž já od tebe sendu, nebo tehdy za tě buoha poproši a tobě zdravie v těle i v duši obdrži. Tehda súdcě inhed kázal jemu hlavu stieti. A potom sám sě k sobě navrátiv a toho, což jest nad ním učinil, srdečně požělev, k jeho hrobu přišed, s velikým pláčem padl a svých hřiechóv kajě sě, k svatému Longinu prosbu učinil. A inhed na tom miestě na svém životě uzdraven byl a potom svatý živuot veda, skončal.
Život svatého Benedikta, opata a zpovědlníka božieho
Svatý Benedictus z své mladosti inhed na púšč jíti zamyslil. Za nímžto jeho pěstúna proto,
