ty svaté ženy vecěchu: By to byli praví buohové, byli by sě toho vystřiehli přěvědúc, co sme jim chtěli učiniti. Z té sě řěči súdcě rozhněvav, kázal olovo rozvařiti a sedm košil brněných v uohni rozejžených s jedné strany položiti a s druhé strany sedm košil z plátna krásných kázal učiniti. Když sě to vše stalo, dal jim súdcě na vuoli, které by košile chtěly vuoliti, horúcie li, či plátněné. Tehda jedna z nich vystúpivši, a ta dva malá syny jmějieše, s jasnú myslí dvě košili plátněnie pochopivši, v uoheň uvrhla. A v túž hodinu jejie dva syny, přistúpivše k ní, vecěsta: Neostavuj nás po sobě, milá matko! Jakž jsi nás věrně vzchovala, takež nám k nebeskému přiebytku pomoz! V tu dobu súdcě kázal ty svaté ženy za rucě pověsiec, železnými hřebeny dráti. A když v těch mukách bezpřiemně hroznú bolest trpiechu, anděl buoží přišed z nebes k nim, jich posílil a řka: Nebojte sě, neb po maléj hodině věčnú odplatu přijmete. Zatiem súdcě kázal jě v uoheň umetati, ale buoží mocí nic jim oheň neuškodil. Jimžto súdcě vecě: Asa již svých čáróv nechajíc, našim sě buohóm modlte! K němužto ony vecěchu: Učiň z nás, cožs počal, neb jsme již do nebeského královstvie pozvány. Tehda jim súdcě kázal hlavy stínati. Ale ony svaté ženy poklekše, buohu sě pomodlivše a řkúc: Hospodine milý, jenž jsi nás ráčil ot pohanské temné viery otlúčiti a nás v svatéj vieřě křesťanskéj potvrditi, přijmi dnes našě dušičky k tvéj svatéj milosti do věčnéj radosti. A jakž tu modlitvu učinichu, tak