[264]číslo strany rukopisuporučeny od pána svého[12]v ~M i ~F věta chybí. A znamenavši paní okrasu tváři jeho, ozdobu a výtečnost líce jeho, nebo v Ejiptě nebieše rovně jemu na krásu. V žádosti jeho skrytě přéliš zapalovala se jest, a sama s sebú bojujíc, tajila s tiem dnóv mnoho. A když trápenie v ženě se rozmáháše, jeden den vzemši sobě toho hodinu, povolala Jozefa paní jeho. A když stáše před ní, pojala jej a brala se s ním do komory jedné tajně. A chopivši se jeho i řekla: „Ty jsi služebník mój, Jozefe, a já paní tvá!“ Odpověděl Jozef: „Ovšem, paní, ty jsi paní má a já služebník tvój a všecko, což kážeš, učiním jako služebník tvój.“ Řekla paní: „Nikakež, Jozefe, ty jsi pán mój a já dievka tvá. Oznamujiť toto tobě, že já přemožena jsem milováním tvým a srdce mé již tobě otvierám, aby ty již byl pán mój. Poď, spi se mnú, ať radost má s tebú jest! A již nebuď služebníkem, než svobodným pánem!“

A když slyšal Jozef řeč tuto, lekl se a zamútil se velikú bázní a změnila se jest barva jeho krásná, i řekl jest Jozef: „Nedaj toho hospodin, abych tu hanebnú věc učinil, abych šlepil na lože pána svého, nebo já bojím se pána nebe i země, jehož nic tajno nenie. A pán mój a muž mój[13]týmž písařem nadepsáno „tvój“ všecko zbožie dal mi v mú moc, kromě tebe samé, panie mé. Protož velikého toho hřiechu neučiním.“

Řekla k němu paní: „Neřádná věc byla by, Jozefe, když by ty mne prosil a já povolila tobě, nebo obyčej jest mužský žádati a prositi prvé žen. Ale tiem během nenie nynie mezi námi, nebo já prvé přišla sem k tobě a prosila sem tebe, a ty stydíš se povoliti. A jest li, že ty se bojíš pána boha tvého, jáť přísahám tobě skrze zdravie faraonovo, že v této při jsi ty bezpečen, a nikdy proto se tobě nic protivného nestane aniž přijde, jedno vše dobré. Nebo my sme panie svobodné, jednajíce v domiech našich, jakož se nám zdá za podobné.“

Jozef vece: „Odstup to ode mne, abych já zapomenul pána boha svého a nad pánem mým a nad mužem tvým abych to zlé učinil, an mi dal a poručil v moc