a také i těch lidí dobrých, ješto jsú ještě zde živi a bojijí. A když sě sbéře spolu to tré, ež bude žádost duchem svatým rozniecena, naděje pána našeho, Jezukrista, milostí potvrzena, a pomoc kostela svatého, tak té strany, ježto již kralije v odpočinutí, jako té, ješto ještě bojije zde; tehdy móž býti před bohem prospěšna modlitva a prosba kteráž koli.
Třetie strana modlitvy u písmě slóve latriacizojazyčný text, a jest slovo řečské a znamenává tu službu bohu aneb počest, ješto jen naň na samého slušie, jiež ižádnému jinému stvoření neslušie učiniti, ani samé matce boží, neřku pak kterému svatému. Neb od svatých žádáme pomoci, aby nám to obdrželi na boze, jehož prosíme, modléc se jim; ale bohu se modléc, tu počest jemu vzdáváme, že on sám svú mocí móž nám to dáti neb učiniti, jehož prosíme; neb on sám jest svat sebú, jiné čině svaty; on sám pán, jiné, jakž chtě, pósobě; on sám najvyšší, kohož ráče, korunuje, neb jest také všemohúcí. A tak abychom tu jistú počest, o níž mluvíme, bohu v svém srdci učinili, tak velice jej vážiec, mosí to zvláště býti jeho darem, aby srdce mohlo obmysliti, niebrž jakž takž pomysliti jeho převeliké duostojenstvie. I má člověk své srdce najprv nakloniti, jeho velebnost a svú znamenávaje nestatečnost. Druhé má je rozšířiti u milosti, jsa vděčen dobrodinie božieho, znamenávaje, kak bóh vždy jemu dobře činí, leč své dary dávaje, leč druhdy odjímaje, leč povole člověku v tom, což žádá, leč nepovole; neb to vše činí k užitku člověčiemu, když by to uměl člověk znamenati. A když také svú zlost znamená člověk protiv božiemu dobrodění, příde li sám k sobě, mosí velice vážiti dobrotu boží.
Třetie má člověk svého srdce povzdvihnúti v najvyšší milost, tak, aby jej miloval čistě proň pro samého, jakož slušie, aby chot svého choti milovala; a má vši snažnost k tomu obrátiti, kak by se mohl slíbiti jemu. A toť tiem najspieše příde, když znamenáš k sobě tak velikú milost boží, protiv níž máť sě v tobě také rozžéci milost; neb milost
