modlení své strany tři zvláštie. Jedna j’ svého hubenstvie žalostěnie, druhá žádanie milosrdenstvie a třetie ukázanie zvláštie služby poddané bohu, a té cti, ješto jen na bóh slušie.
Podlé obyčeje chtiec boha nakloniti u milosrdenstvie, své hubenstvie vypravujem, ne proto, abychom to bohu dali věděti, jako by on toho nevěděl dřéve; aneb vzpomínali jemu, jako by on zapomenul, ale abychom my se upamatujíc v svém hubenství, i žádali u pokorném duchu smilovánie; a tú žádostí u pokoře budem hodni uslyšenie z jeho milosrdenstvie velikého. A to vyznávanie hubenstvie našeho móž býti rozličně; neb ne v jednom, ale v rozličném jsme hubenství. Hubenstvie jest naše, že se dlí nám chvála, jiež čakáme; a většie, že často ty dary ztracijem, jimiž nás jest z své veliké dobroty daroval buoh; a pak najvětšie, že majíc, zde na světě jsúc, chvály a odplaty zasluhovati, to pak hanby a pokuty se dovinijem hřešiece. A protož mosíme na modlitvách mieti žalost, hanbu, bázn, vyznávajíc svá hubenstvie, z škody žalost, z netbánie svého dobrého hanbu, a z pokuty, jiež sme se dopravili, bázn.
Druhá strana modlitvy jest žádánie božieho milosrdenstvie a jeho daróv; a k té má býti žádost, ježto pocházie od svatého ducha, jenž, jakož praví svatý Pavel, za ny potřeb našich žádá nevýmluvným vzdycháním v nás. Neb často člověk vzdechne v žádosti dobré, a sám nevěda jmenem, čeho žádá. Má také býti v té druhé straně modlitvy doufánie a naděje k uslyšení; a to pocházie od našeho pána Jezukrista, jenž jest umřel pro ny a dal se v obět na každý den na oltáři svatém. Neb když jest s námi učinil tak velikú milost buoh otec, svého syna jediného pro ny poslav, a syn tolik pro ny učiniv, tehdyť nás i v tom uslyší s ním v milosti svatého ducha, k němuž jest duch svatý roznietil žádanie naše. A také při té druhé straně modlitvy má býti snažnost, abychom od svatých a vzvolených pomoci žádali, tak ot andělóv, jako i těch dúš svatých, ješto jsú již svítězily, a jsú s bohem v odpočinutí;
